STANISŁAW LEM (nar. 1921; Polák) dnes patří k nejvěhlasnějším autorům sci-fi na světě. Vystudoval lékařství, ale jeho vzdělání a zájmy jsou nesmítně všestranné.Mimo jiné je zakládajícím členem Polské astronautické společnosti a členem Polské kybernetické společnosti. Prosadil se hned svým prvním románem Astronauti (Astronauci, 1951), přeloženým do téměř desítky jazyků a zfilmovaným v polsko-německé koprodukci. Dnes bibliografie Lemových děl dosahuje třiceti titulů, většinou sci-fi, z toho patnáct jich bylo přeloženo do češtiny.

Tři roky po Astronautech vyšla sbírka povídek Sezam (Sezam i inne opowiadania), v niž se poprvé objevila postava mezihvězfného barona Prášila, kapitána galaktické plavby Ijona Tichého, hrdiny dvou cyklů kosmických grotesek, Cest a Vzpomínek Ijona Tichého. Další Tichého osudy zachytil Stanisław Lem v knize Dzienniki gwiazdowe (Hvězdné deníky, 1957) a Księga robotów (Kniha robotů, 1961). Česky vyšly postupně všechny v souboreh Vspomínky Ijona Tichého, Zachraňme vesmír a Futurologický kongres.

Ve sbírce povídek Invaze z Aldebaranu (Inwazja z Aldebarana, 1959) vystoupil na scénu druhý hrdina mnoha příbehů, kadet Pirx. Na rozdíl od vychloubačného Ijona Tichého je to hrdina velice nehrdinský, docela obyčejný kluk. Z ošemetných situací se dosrává spíše díky „selskému rozumu“ než našprtaným znalostem. I Pirxovy osudy mohli polští čtenáři sledovat postupně v několika knihách, až v roce 1968 vyšlo souborné vydání Příběhy pilota Pirxe (Opowieści o pilocie Pirxie).

Humorný tón se objevue i ve třetím okruhu Lemových povídek, velmi osobitých „robotských pohádkách“, vydaných v knihách Bajki robotów (Robotské pohádky, 1964) a Cyberiada (Kyberiada, 1965). Některé z nich vyšly česky ve výboreh Vzpomínky Ijona Tichého a Zachraňme vesmír.

Budoucí světy zobrazil Lem v řadě románů: K Mrakům Magellanovým (Obłok Magellana, 1955), Planeta Eden (Eden, 1959), Pamiętnik znaleziony w wannie (Zápisník nalezený ve vaně, 1961), Návrat z hvězd (Powrót z gwiazd, 1961), Głos pana (Pánův hlas, 1968). Všem těmto románům je společné to, že autor si v první řadě všímá rozvoje mezilidských vztahů a problémů společenského rázu mnohem více než techniky a vědy. Zvláštní zájem projevuje Lem i o problematiku styku s mimozemskými civilizacemi. O pokusech navázat spojení s obrovskou a člověku nepochopitelnou civilizací, skládající se z živoucího oceánu, pokrývajícího celou planetu, psal Lem v myšlenkově bohatém románu Solaris (Solaris, 1961), ve světě známém především ve filmové verzi sovětského režiséra Andreje Tarkovského z roku 1972, a o tři roky později v Nepřemožitelném (Niezwyciężony, 1964) popisuje civilizaci vzniklou evolucí neživé hmoty a nepřekonatelné problémy, na něž naráží každý pokus o dorozumění.

Během čtvrtstoletí literární tvorby se Stanisław Lem pokusil i o televizní hry – Noc księżycowa (Měsíční noc, 1963), detektivku s filozofickým podtextem – Vyšetřovaní, 1959), teoretické pojednání o sci-fi a jeho vztazích k futurologii – Fantastyka i futurologia (Science fiction a futurologie, 1970) aj. V posledních letech se více věnuje futurologii než beletrii. Lemovým posledním vynálezem jsou recenze prozatím nenapsaných knih, vlastně úvahy na aktuální témata, podložené širokou orientací v oblasti biologie, fyziky, medicíny a kybernetiky. Prozatím vyšly dvě takové sbírky, Doskonała próżnia (Dokonalé vzduchoprázdno, 1971) a Wielkość urojona (Pomyslná velikost, 1973).

Železný Ivo. O spisovatelích, na které se nedostalo // Stvořitelé nových světů: Výbor ze světové vědeckofantastické literatury. – Praha: Albatros, 1980. – S. 298-299.

Železný Ivo. O spisovatelích, na které se nedostalo // Stvořitelé nových světů: Antologie světové Science Fiction. – Praha: Art-servis, 1990. – S. 298-299.

© 1980 Železný Ivo, текст