|
Архив БВИ -> |
[Фантастика] [Филателия] [Энциклопудия] |
|
POZNÁMKA O AUTOROVI
Polský spisovatel Stanisław Lem náleží dnes ke světové elitě autorů vědeckofantastické literatury. O jeho knihách se s uznáním vyjadřují jak kritici mnoha zemí, tak světově proslulí autoři, jako K.Vonnegut či J.Updike.
Narodil se 12. září 1921 ve Lvově, kde začal r. 1939 studovat medicínu. Za války byl nucen přerušit studia, pracoval jako elektromechanik a automechanik; po válce studia dokončil v Krakově, který se stal jeho novým domovem.
Publikoval zprvu odborné články z oblasti medicíny (v oboru však pracoval jen krátkou dobu), jako beletrista debutoval časopisecky r. 1946 prózou Člověk z Marsu. Od r. 1949 se věnuje výhradně literární tvorbě. Jeho první vydanou knihou jsou Astronauti z r. 1951 (česky 1956), už před nimi však začal psát zčásti autobiografický tomán Nepromarněný čas (knižně 1955, cena města Krakova, č. 1959). Vedle románu Vysoký zámek z r. 1966 je to jediná kniha, která nepatří k žánru sci-fi a žánrů jemu příbuzných. Průkopnickou roli nejen v polské fantastice sehrál román K mrakům Magellanovým 1955, č. 1958, 1959, 1962), který posloužil jako volně pojatá předloha k českému filmu Ikarie BX. Následovaly vědeckofantastické prózy Hvězdné deníky (1957, č. část. v Invaze z Aldebaranu 1961), Eden (1959, č. Planeta Eden, 1960), Invaze z Aldebaranu (1959), Návrat z hvězd (1961, č. 1962), jeden z stěžejních Lemových románů Solaris (1961, č. 1972) zfilmovaný Andrejem Tarkovským, dále Kniha robotů (1961, č. ve Vzpomínkách Ijona Tichého, 1964), Kyberiáda (1965, č. 1983), Příběhy pilota Pirxe (1968, č. 1976), Nepřemožitelný (1964, č. 1976), Pánův hlas (1968, č. 1981), Dokonalá prázdnota (1971, č. 1983), Rýma (1976, č. 1978), Ohledání na místě (1982), Mír na Zemi (1987), Fiasko (1987) aj. Klasická témata sci-fi o vesmírných průzkumech, kontaktu s neznámými planetami a civilizacemi atd. zpracovává Lem na vysolé odborné i myšlenkové úrovni, podložené hlubokou erudicí a informovaností v mnoha oborech.
Své pochybnosti o dosahu i smyslu science fiction vyslovil Lem v četných knihách, např. Futurologický kongres (1971, č. 1977), kde do jisté míry zparadoval žánr sci-fi. Tyto jeho pochyby ho vedly k napsání několika děl, kde fabule ustupuje místo futurologické reflexi, esejistice, jako byly už Dialogy z r. 1957, Summa technologiae z roku 1964, Filozofie náhody z r. 1968, Fantastika a futurologie (1970), nebo k vytvoření vyslovených persifláží a parodií, jako byl Golem XIV. (1981, č. 1983) či Knihovna XXI. století (1986), sborník recenzí na neexistující knihy. Knihy tohoto typu jsou čtenářsky značně náročnější, provokující k polemice.
Lem – vedle Sienkiewicze – je nejpřekládanější polský spisovatel. Jeho téměř 50 knih bylo přeloženo do 30 jazyků a vydáno prozatím v nákladu víc než 12 miliónů výtisků. Je čestným členem mj. Science Fiction Writers of America, nositelem mnoha cen (např. ceny polského ministerstva kultury a umění za rok 1973, rakouské státní ceny atd.).
// Lem S. Mír na Zemi. – Praha: Mladá fronta, 1989. – S. 235-236.
|
Архив БВИ -> |
[Фантастика] [Филателия] [Энциклопудия] |
|
© 2011 БВИ